10
Reminiscenční terapie – vzpomínání se seniory
Kolektiv autorů
Reminiscence (z latiny) znamená vzpomenout si, rozpomenout se, obnovit v paměti. Reminiscenci v konceptu práce se seniory můžeme definovat jako hlasité nebo tiché (skryté, vnitřní) vybavování si událostí ze života, které se uskutečňuje buď o samotě nebo spolu s jinou osobou či skupinou lidí.
Vzpomínání, nejen u seniorů, přispívá k poznání člověka a tím k navázání vztahu, který je základem kvalitní péče. Vzpomínky jsou důležitým zdrojem informací, posilují vztah mezi pracovníkem (případně rodinným pečujícím) a seniorem. Vztah nabývá osobnějšího rázu, probouzí se přirozená úcta, respekt ke stáří. Znalost osobního příběhu je dobrým východiskem pro hledání osobního cíle seniora v rámci individuálního plánování služby.
Pam Schweitzer o reminiscenci hovoří jako o cestě ke zlepšení kvality života seniorů. Vzpomínání je běžná, každodenní lidská činnost, kterou lze užívat i záměrně a systematicky. Vede k pozitivnímu přístupu v práci s jedincem. Cílem je vyvolat příjemné vzpomínky, které mají pro člověka důležitou hodnotu. Podporuje seniora, posiluje kontrolu v každodenních situacích. Ke každému seniorovi je nutné přistupovat s respektem k jeho důstojnosti, bez ohledu na jeho omezení.
Cílovou skupinou pro reminiscenci mohou být senioři žijící v instituci, obyvatelé obce, městské části či jiné komunity, osoby s demencí jak v zařízení, tak v domácím prostředí společně se svými rodinnými příslušníky. Důležitým prostředkem pro vyvolávání vzpomínek jsou jak individuální rozhovory, tak skupinová setkávání, hry, aktivity, umění (dramatické i výtvarné), mezigenerační a mezikulturní programy.
Reminiscenční aktivity mohou mít různé funkce, například mohou napomoci k bilancování života, k porozumění nevyřešeným životním situacím a úkolům. Senior se lépe začleňuje ve skupině, dochází k sociální integraci, stimuluje sociální kontakty, dochází k hledání společných kořenů ve vrstevnické skupině. Může posloužit i k předávání vlastního pohledu na minulost (v mezigeneračních programech), k identifikaci s vlastní generací. Významná je aktivizační funkce, která nabízí smysluplnou činnost vedoucí ke stimulaci paměti. V případě nástupu seniora do zařízení je reminiscence jednou z možností, jak senior může lépe zvládat adaptaci na novou situaci, díky svým vzpomínkám si udržuje kontinuitu svého života, potvrzuje si vlastní hodnotu. V neposlední řadě přispívá k posílení vztahu mezi personálem a seniorem (případně rodinným pečujícím), máme možnost získat informace o seniorovi, které nám mohou nabídnout jiný pohled na jeho život.
Vzpomínat je možné individuálně, kdy můžeme se seniorem vést rozhovor nad tématem, psát s ním deník, vytvářet knihu života, koláže, reminiscenční krabice apod. Při skupinovém vzpomínání hraje velkou roli skupinová dynamika, jež může být náročnější na koordinaci reminiscenčním asistentem, který může se skupinou vést rozhovor, věnovat se kreativní činnosti (např. zpěvu, výtvarnému ztvárnění vzpomínek, dramatizaci apod.).
Metody a techniky vzpomínání jsou buď verbální – vyprávění, psaná autobiografie, skupinová vzpomínání – nebo neverbální, kdy se vzpomínky vyjadřují pomocí těla nebo výtvarnými prostředky. Patří mezi ně prohlížení fotografií, pohlednic, časopisů apod., sledování starých filmů, hra na hudební nástroje. Aktivní výtvarná tvorba – vzpomínkové krabice, koláže, kresba. Domácí práce – pečení, vaření, žehlení, praní, šití, práce na zahradě apod. Pantomimické hry, při nichž se znázorňují různé činnosti beze slov. Neverbální divadlo, tanec, oblékání starých kostýmů, doplňků. Velmi podnětné jsou i vycházky a výlety po stopách vzpomínek.
Základními tématy pro vzpomínání mohou být ty, které připomínají stadia životního cyklu: místo, odkud pocházím; dětství, hry, oblíbené činnosti; škola a školní výlety; oblíbená jídla, vaření, stolování; zaměstnání; první lásky a manželství, rodinný život; společenský život, taneční, bály; móda a líčení; válka, politická situace, události veřejného života; životní křižovatky; svátky a slavnosti apod. Vhodná jsou i témata spjatá s ročním cyklem: kalendářní rok, církevní rok, roční období; připomínající prožité životní události: válka, 50. léta, Pražské jaro, okupace, sametová revoluce apod.; vztahující se k místním tradicím, kultuře, zvykům, událostem apod.
Důležitým pomocníkem pro vyvolání vzpomínek jsou různé podněty (spouštěče vzpomínek), které můžeme rozdělit na vizuální (fotografie, filmy, autobiograficky významné objekty z dětství a mládí, vysvědčení, oddací listy, nářadí a nástroje apod.); zvukové (známé písně, znělky z rádia, básně, zvuky přírody, hra na hudební nástroje); vůně a chutě (ochutnávky jídel, staré vůně, pachy koření, byliny,…
