7
Využití canisterapie u seniorů
Kolektiv autorů
Canisterapie je poměrně nová forma terapie, při níž se využívá pozitivního působení psa na celkové zdraví člověka. Jedinci s těžkým vícenásobným postižením jsou v každodenních úkonech odkázáni na pomoc a dohled další osoby. Je nutné přistupovat k nim individuálně ať již v rámci komunikace nebo možnostech vzdělávání. Odborníci, kteří mají na starosti takové jedince, se snaží o to, aby u nich dosáhli pokud možno největší míry socializace a soběstačnosti. Poznávací procesy u těžce zdravotně postižených se rozvíjejí velmi omezeně. Myšlení je konkrétní, bez schopnosti logických operací. Jedinci jsou celkově pasivnější, absentuje u nich přirozená potřeba zvědavosti a jsou závislí na zprostředkované nabídce podnětů a informací. Tato nabídka musí být diferencovaná a strukturovaná, větší množství současně předkládaných podnětů působí chaoticky a mohou dokonce vyvolat stres. Vícenásobně postižený jedinec se problematicky orientuje v nových a neobvyklých situacích.
Canisterapie vychází z toho, že pes je spolehlivým partnerem člověka a jeho přítomnost pozitivně působí na psychiku a sociální změny člověka. Tato terapie vyvolává pozitivní změny hlavně v oblasti prožívání, navazování vztahů, motorických funkcí, působí pozitivně na verbální a neverbální komunikační funkce, stimuluje tělesné funkce při polohování, prohřívání těla a uvolňování spasmů.
Podstatou canisterapie je využití psa v interaktivním léčebném postupu. Aktivizace zdravotně postiženého jedince, zlepšení jeho fyzické a psychické kondice je hlavní myšlenkou této terapeutické metody. Dochází k zlepšení tělesného a duševního stavu člověka a kontaktu s jinými lidmi. Canisterapie se zaměřuje hlavně na řešení psychických, citových, sociálně-integračních problémů. Canisterapie se aplikuje tam, kde jiné metody selhávají nebo je nelze použít. Používá se při práci s dětmi emocionálně poškozenými, citově deprivovanými, s autisty, mentálně a smyslově postiženými, při některých psychiatrických diagnózách, v logopedii případně jako součást komplexní terapie v geriatrii.
NahoruCanisterapeutické metody
Canisterapie je terapie orientovaná psychoterapeuticky. Působí pozitivně na změny v oblasti prožívání, navazování vztahů, kognitivních a motorických funkcí, ve verbálních i v neverbálních komunikačních funkcích a v oblasti stimulace tělesných funkcí. Pes může být využíván jako asistenční pes (například při oblékání, podávání předmětů, při udržování rovnováhy), jako terapeutický pes s pozitivním působením na psychiku jedince nebo jako signální pes pro případ nutnosti přivolání pomoci.
V profesionálních zařízeních jsou hlavními způsoby využití zvířat tyto dva:
-
aktivity za asistence zvířat (animal assisted activities),
-
za asistence zvířat (animal assisted therapy).
Při jejich správném provádění je důležité dodržovat určitá pravidla. Do kontaktu se zvířetem nesmí být nikdo nucen, psi i psovodi musejí projít výcvikem, výběrem a testy, než je umožněna jejich účast v programu, ani klient, ani návštěvník by nikdy neměli zůstat se psem o samotě, za všech okolností je nutné respektovat práva zvířete (slušné zacházení, přístup k vodě, k volnému výběhu).
1. Aktivity za asistence zvířat – jsou poskytovány v různých prostředích speciálně trénovanými profesionály, poloprofesionály nebo dobrovolníky spolu se zvířetem, které splňuje určitá kritéria. Cílem těchto aktivit je zvýšení osobního komfortu klientů, stimulace soustředění na pozitivní aktivitu, pomoc při zaměřování pozornosti na vnější svět, odpočinek klientů a obohacení kvality jejich života. Pes působí jako sociální katalyzátor, uvolňuje atmosféru, vyvolává vzpomínky. Klienti mají možnost vidět ošetřovatele jinýma očima, proto je velmi důležitá rovněž přítomnost personálu. Pes upoutává pozornost klienta k vnějšímu světu, vytáhne ho z jeho vnitřních problémů a poskytne mu tak úlevu od deprese, smutku, úzkostí a starostí.
2. Terapie za asistence zvířat – je součástí léčebného procesu, vykonává ji profesionál s příslušným odborným vyškolením a v rámci výkonu jeho profese. Slouží k podpoře zlepšení tělesných, sociálních, emocionálních a rozumových schopností člověka. Je poskytována individuálně nebo skupinově, a to v rozličných prostředích. Tato metoda se dobře uplatňuje v rehabilitaci, pracovní terapii, logopedii, při výuce dětí empatii. Tato forma terapie se dá využít také k dosažení vyššího sebevědomí, sebekontroly, zlepšení schopnosti vyjadřovat svoje myšlenky apod. Je nutné zdůraznit, že ne každý pes se hodí pro všechny situace a léčebné záměry. Každý pes má svoje slabé stránky nebo v něčem vyniká. Povinností terapeuta je vytvořit vhodný léčebný plán, sestavit dvojici psa a klienta tak, aby se k sobě hodili a terapie měla co největší pozitivní účinek. Prvořadou povinností psovoda je dbát na komfort čtyřnohého pomocníka.
3. Vzdělávání za asistence zvířete – kontakt zvířete s člověkem je zaměřený na výchovu, vzdělávání a sociální schopnosti jedince.
4. Krizová intervence za asistence zvířete – při této metodě jde o kontakt člověka a zvířete v krizovém prostředí. Tato forma je zaměřená na odbourávání stresu a řešení psychických traumat jedince.
NahoruVýběr vhodného psa
Výběr správného psa není jednoduchý proces. Rozhodující jsou povahové a charakterové vlastnosti zvířete, jeho zdraví a vzhled. K problematice vhodnosti psa k vykonávání canisterapie je nutné zdůraznit, že nejsou vhodní psi vycvičení pro služební účely, kteří byli cvičeni k obraně a k útoku na člověka.
Pro budoucí nasazení…
